Recenze: Děti z Bullerbynu

Denně vychází kvanta knih, vydavatelé je chrlí jak na běžícím páse. Kdyby chtěl člověk přečíst vše, co vychází, musel by se rozkrájet. Buďme však upřímní a přiznejme si, že větší část knih za moc nestojí a ve velké míře jde o ztrátu času. Ano, taky hodně čtu nové knihy, ale většinou kvůli recenzování. Opravdu v malé míře jde o knihy, na které bych se vyloženě těšil a musel je číst hned po vydání. Rád se vracím ke starým knihám. Přece jenom je to už nějaký pátek, co knihy vycházejí a za tu dobu jich vyšlo hodně dobrých, a i docela dost extrémně dobrých. Byla by tedy škoda je nepřečíst. Takové knihy není pak ostuda číst i vícekrát. To je případ i titulu, na který se dnes blíže podíváme.

Po dlouhé době vychází článek tady na blogu. Není to však tím, že bych na něj zanevřel, ale bohužel jsem všechen čas věnoval psaní pro Kukatko.cz, kde kromě jiného vyšla i moje recenze na knihu Velká cesta kilem za Čingischánem. Když jsme u tamních recenzí, během příštího týdne vyjde recenze na knihu o historickém Brně. Co se týče článku tady, nechte se překvapit. Jen naznačím, že toho bude hodně. A nyní se už vrhneme na recenzi.

Čtení ze Švédska

Švédská spisovatelka Astrid Lindgren má na své kontě spousty převážně dětských knížek. U nás jsou velmi populární hned dvě z nich. Pipi Dlouhá punčocha, podle které byl i natočen u nás kdysi velmi populární seriál, a potom Děti z Bullerbynu, kterou v hodinách Čtení četl asi každý. Tedy za nás to tak alespoň bylo. Jak už jsem již naznačoval, já se k Dětem z Bullerbynu poprvé dostal někdy na základní škole. Zcela určitě vím, že to bylo na prvním stupni, ale o kterou třídu šlo, to už vám neřeknu. Přece jenom jsem základku vyšel někdy před skoro dvaceti lety. Každopádně šlo v podstatě o společné čtení, kdy každý žák četl kousek knihy. Dodnes si pamatuji, že mě to strašně bavilo. Bohužel jsem si už nemohl z knihy nic vybavit. Naštěstí jsem však knihu před pár lety dostal jako dárek a nedávno nastal čas si ji přečíst.

Lísa a spol.

Pokud by někdo o knize nikdy neslyšel a nevěděl, o co v ní vlastně jde, zmíním se  několika větami o obsahu knihy. Hlavními hrdiny knihy jsou Lisa, její bratři Lasse a Bosse, a jejich kamarádi Anna, Britta a Olle. Všech šest jich bydlí v osadě Bullerbyne, která se v podstatě skládá jen ze tří statků, na kterých děti bydlí se svými rodiči. Kniha potom pojednává o všelijakých dobrodružstvích, které děti prožívají. Na první pohled to musí znít pro člověka touto knihou nepolíbeného jako docela nuda, ale opak je pravdou.

Hlavně nezapomínejte mít nadhled

Jednotlivé historky jsou opravdu zábavné. Navíc celou knihou nás provází malá Lisa se svým specifickým způsobem vyprávění. Občas sem se musel dost pousmát. Opravdu je to zábavné. Tím zábavné myslím, že pobaví nejen mladé čtenáře, kterým je kniha primárně určená, ale také věřím, že se bude líbit i starším čtenářům. Pokud vám je však nad patnáct let, doporučuji mít stále na paměti, že kniha je určena hlavně dětem. Poradím vám nehledat v ní nějaká velká moudra nebo zběsile zamotané příběhy s nečekaným koncem. To v ní opravdu není. Pokud se ale oprostíte od těchto věcí, dostanete čirou zábavu ve formě nevšedních příběhů plných dobrodružství, tak jak ji vnímají dětské oči.

Má to cenu číst?

Na konec je třeba si tedy odpovědět otázku, pro koho tedy kniha Děti z Bullerbynu je. Tak teda především pro děti. Pokud je vám však patnáct a výše, určitě neuděláte chybu, když si knihu přečtete. Nezapomínejte mít však stále na paměti, že jde o dětskou knihu. Pokud se však stydíte číst knihu pro děti, počkejte na to, až budete mít vlastní ratolesti a knihu čtěte jim, nikdo nepozná, že ji čtete i sobě.

Info o knize
Dětská literatura

Autor: Astrid Lindgren
Vydalo: Albatros, 1962
Počet stran: 224

Hodnocení: 9/10