29. 2. 2020

Recenze: Děti z Bullerbynu



Denně vychází kvanta knih, vydavatelé je chrlí jak na běžícím páse. Kdyby chtěl člověk přečíst vše, co vychází, musel by se rozkrájet. Buďme však upřímní a přiznejme si, že větší část knih za moc nestojí a ve velké míře jde o ztrátu času. Ano, taky hodně čtu nové knihy, ale většinou kvůli recenzování. Opravdu v malé míře jde o knihy, na které bych se vyloženě těšil a musel je číst hned po vydání. Rád se vracím ke starým knihám. Přece jenom je to už nějaký pátek, co knihy vycházejí a za tu dobu jich vyšlo hodně dobrých, a i docela dost extrémně dobrých. Byla by tedy škoda je nepřečíst. Takové knihy není pak ostuda číst i vícekrát. To je případ i titulu, na který se dnes blíže podíváme.

5. 2. 2020

Recenze: Artemis



Marťan byl celosvětový bestseller, který se dokonce dočkal filmového zpracování. Jak je na tom Artemis? Podařilo se navázat na /spěch předchozí knihy?

2. 2. 2020

Recenze: Tiché roky




Zatím poslední román Aleny Mornštajnové tentokrát primárně nepojednává o žádném historickém tématu. Tiché roky jsou intimní rodinné drama. Povedlo se autorce navázat na úspěch bestselleru Hana?

Tiché roky jsem, stejně jako román Hana, poslouchal jako audioknihu. Obě dvě knihy jsem poslouchal ve velmi krátkém časovém období, tudíž se nevyhnu porovnávání obou titulů. Od zatím nejnovějšího titulu Aleny Mornštajnové jsem opět očekával velmi emocionální zážitek, který ve mně zůstane ještě dlouho po doposlouchání knihy. Jestli se to povedlo se dozvíte v následujícím textu.